Menu
Obec Adršpach
Obec Adršpach

Rezervace do Adršpašských skal a na parkoviště je NUTNÁ.

Rody

Šlechtické erby panství a hradu Adršpach (souvislosti)

Ve středověku bylo přirozené, aby měl každý šlechtic svého krále nebo knížete a každý rolník svého pána, většinou šlechtice. Vztahy mezi nimi byly založeny na přísaze, věrnosti, ochraně a cti. Příslušnost ke šlechtě zavazovala k angažovanosti v řadě oblastí života. Českou elitou bylo několik set předních rodin a několik tisíc válečnických. Rodová elita budoucího panského stavu byla založena již ve 12. století, kdy zemští předáci na zemských schromážděních zajišťují řád a spravedlnost země (za Vladislava II.). V té době se začíná vyvíjet heraldika. Úkolem panovníka byla ochrana "míru a řádu" celého společenství a jeho teritoria. Stát nebyl privátním majetkem. Přemyslovci nevládli svým rodovým majetkem, ale uvazovali se k vládě na základě souhlasu elity. Symbolem regionální správy byl purkrabí (kastelán), organizátor provozu většího hradu a velitel rytířského kontingentu, správce hradu.

berkove broumov trmen

Zvelebování země přispělo k rozšiřování osad válečnické a správní elity. Předáci s oblibou zakládali své dvorce v oblastech velkých hradišť nebo při obchodních cestách. Zároveň se elita stěhuje z okruhu center do vzdálenějšího okolí. Perspektivní byla sídla na okraji osídlení, kde získala šlechta prostor pro vlastní kolonisaci. V našem kraji to byli především Ronovci se znakem ostrve (rytíř Hron v Náchodě) na zemské stezce kladské a také podél Metuje, Švábenicové se znakem čtyř šipek (Idík ze Švábenic) na zemské stezce trutnovské a podél Úpy a také v části Slezska, a páni erbu třmene (Tas z Vízmburku) v úzké oblasti mezi oběma předešlými, až k Vižňovu na "Broumovsku". "Policko" a později především "Broumovsko" podél toku Stěnavy bylo v zájmu benediktínů břevnovského kláštera, kteří si byli vědomi jeho strategického významu mezi dvěmi důležitými zemskými stezkami na rozmezí Krkonoš a Orlických hor.

1213 Přemysl Otakar I. dává břevnovskému klášteru Polický újezd. Mezi svědky na listině Zbislav a Vilém, kasteláni v Kladsku.

1241 Vpád Tatarů do Čech přez Libavu. Postižena Úpice a Sedloňov.

1253 Přemysl Otakar II. dovoluje přenést trh z Provodova do Police a potvrzuje klášteru v Polici statky v lesní oblasti Stěn za hranicemi klášterních držav.

1255 Stanovení hranic mezi klášterem p. Marie v Polici a statky p. Petra, syna Sezemova a p. Rubína . Rozvodí mezi Vižňovem a Ruprechticemi.

hron

1260 Přemysl Otakar II. potvrzuje klášteru v Břevnově tzv. Polický újezd se všemi statky za Stěnami. Jako svědkové uvedeni Hron a jeho bratr Načerat z Náchoda, Rubín a Bohuš ze Skalice a Stárkova.

svabenicti

1260 Idík-Jiljí ze Švábenic kolonisuje Trutnovsko.

1279 Zpráva o odboji českých pánů proti Braniborům: "Časté boje s Němci měli...Tas Vissemburský...pan Hynek slovutný rytíř vojensky cizozemce pronásledoval, tu jich mnoho zahubil, pan Hynek z Dubé také rány dával, od jeho ran hrom hřímal...

1289 Václav II. dává Bolkovi I., Svídnicko-Javorskému město Schönberg a vsi Michelsdorf, Trautliebersdorf, Kindelsdorf a Königshain (Královec); Jako svědkové uvedeni mj. Vítek z Úpy, Tas z Vízmburku a Hron z Náchoda.

1289 Vítek z Úpy z rodu Švábeniců prodává Bolkovi I. vsi Blasdorf (Blažejov), Kratzbach a Merkleinsdorf (pravděpodobně Zdoňov). Ve stejném roce koupil Bolek I. od kláštera v Opatovicích proboštství v Křesově (Grüssau, Krzeszów) a přeměnil je na cisterciácký klášter.

1289 Po Hronovi z Náchoda uváděn jako jeho nástupce Ješek.

1293-1294 Tas z Vízmburku hejtmanem v Krakovsku.

1295 Hynek z Dubé hejtmanem v Krakovsku.

1297 Tas z Vízmburku mezi nejbližšími dvořany Václava II.

1348-1355 V návrhu zákoníku Karla IV. Majestas Karolina je uveden hrad Adršpach,("castrum Ebersbach") mezi hrady, které je možno dát do zástavy.

1354-1359 Hanuš z Adršpachu uváděn jako pán na hradě Adršpachu, 1354 také pánem na tvrzi ve Zbečníku.

1355-65 Horní Vižňov, ves a tvrz, sídlo Jaroše a Licka (z Vízmburku?)

1359 Hynek a Jindřich z Vizmburka mají podací právo ve Zdoňově, který se v té době vrátil k Čechám. (byl prodán 1287 Bolkovi I.)

rysenburk

1362-1372 Tas z Rýzmburka (též z Teplic) držel majetky v okolí hradu. Byl patronem kostela v Teplicích n. M. a patrně sídlil na hradě Střmeni.

1364 Čermná- farářem ustanoven Jan za přítomnosti Jana a Záviše z Adršpachu.

1368-1410 Záviš z Adršpachu uváděn pánem na tvrzi Zbečníku.

1368 1. října uzavřena dohoda mezi Hynkem Hlaváčem z Dubé, Hynkem a Ješkem z Náchoda a Hynkem a Hynáčkem z Vizmburku o společném držení majetku.

1357-1386 Albert ze Skalice pánem Adršpachu, Svatoňovic, Zálesí a Pertoltic-Božanova. 1359 Adršpach, hrad, sídlo Alberta ze Skalice. Uvádí se jako patron adršpašského kostela. Farářem ustanoven Mikuláš z Bydžova.

1377 Čermná u Náchoda- farářem ustanoven Oldřich se souhlasem Jana z Dubé a Lva z Adršpachu.

1381 Hynek z Dubé a Náchoda pánem na hradě Adršpachu a na hradě Střemeni. 6. července 1381 daným na hradě Adršpachu Hynek z Náchoda, jinak z Dubé, prodal jakémusi Machkovi dvůr ve Rtyni za závazek služby se zbraní na hradě Vízmburku v době nebezpečí. K podstatnému rozšíření panství došlo připojením teplického statku. 1362 byl patronem kostela v Teplicích Tas z Rýzmburku, 1384 již Hynek z Dubé a na Adršpachu. K panství patřily také české Vernéřovice, kde byli v letech 1372-1418 patrony kostela majitelé Adršpachu.

1393 uváděn Tomchyn z Adršpachu.

1401 Hynek starší, zvaný Lýšek, a Hynek mladší, synové Hynka z Dubé a Náchoda, který umírá po roce 1385, pány Adršpachu. I když podle dohody z roku 1368 dále žijí v nedílu, Hynek Lýšek (manželka Anna z Velhartic) si nejpozději po roce 1406 za sídlo vybral Adršpach a jeho bratr hrad Červenou Horu. (Nedíl byl zrušen 1410, když z něj již roku 1401 vystoupili Jan z Vízmburku a Hynek Hlaváč z Třebechovic).1406 donace faráři a kostelu v Č. Kostelci od Hynka z Náchoda, Adršpachu a Červené Hory. 1407-18 pánem Adršpachu Hynek, syn Hynka z Dubé.

1402 Jaroš z Vižňova měl v Adršpachu a Hodkovicích blíže nespecifikované majetky, které jsou 9. června 1402 provolávány.

1417 K adršpašskému panství je přikoupena Chvaleč od Jaroše z Vižňova.

1422 Jiří z Adršpachu údajně obsadil spolu s Janem Městeckým z Opočna opatovické klášteřiště, aby odsud škodil královéhradeckým.

1427 Hynek z Adršpachu a Hynek z Červené Hory uvedeni mezi příslušníky katolické strany ve východních Čechách. Na krátko se stal hrad součástí pevného pásu katolického pohraničí.

1430 Nejpozději v tomto roce byl hrad Adršpach obsazen husitskou posádkou a spolu s hrady Vizmburkem a Skalami sloužil jako základna pro výpravy do Slezska. Již tehdy Adršpach patrně ovládal Jan Krušina z Lichtenburka

1432 Jednání o příměří se Slezany, uzavřen dvouletý smír obsahující závazek, že nebudou podnikány nájezdy do Slezska z hradů Vizmburku (Jan z Vizmburku), Adršpachu (Jan Krušina), Skal (Matěj a Jan Salavové), Náchoda (Jan Holec) a Homole (Mikuláš Trčka).

1433-1434 Jan Krušina z Lichtenburku pánem Adršpachu, také Hostinného. (1434 zabit v Broumově)

1436 Petr a Jan z Dubé a Adršpachu, synové Lýška jsou majitelé hradu Adršpach. 1437, po smrti Zikmunově na "rakouské straně" Petr z Adršpachu, Hynek Krušina, Jiří z Vizmburku, na "straně radikálů" Kolda ze Žampachu, Šárovcové, na "straně středu" Jiří z Poděbrad, Hynek z Dubé. 1438 korunovace Albrechta Rakouského, na ni přítomen Hynek Krušina a Petr z Adršpachu.

1437 Zbečník, ves, sídlo Hanuše z Adršpachu, sezením ve Zbečníku.

1437 Hynek mladší Červenohorský, bratranec Jana a Petra (zemřel bezdětný 1454). Již před tímto rokem se stal Adršpach spolu s okolními hrady útočištěm zbytků husitských bratrstev, podnikajícími odtud výpady do Slezska.

1441 Blíže neurčenému panu Adrspochovi vypálili Slezané tři vesnice.

1447 Knížata slezská s Vratislaví, Svídnicí, Zhořelcem, Budyšínem, Žitavou a dalšími městy vytáhla a vykoupila od pánů a zemanů hrady, ze kterých jim silně škodili a loupili, jako Vizmburk pana Jiřího Vizmburského z Dubé, Adršpach pana Hynka Červenohorského, Žacléř, patřící kdysi panu Hanušovi z Warnsdorfu, Belver a Skály pana Salavy, kteréžto splatili hotovými penězi a potom zbořili a zkazili, ale vsí a platů nechali jmenovaným panuom všechněm.

1451 Na sněmu v Benešově mezi účastníky Jan z Náchoda a Adršpachu.

1456 Po smrti Anny, vdovy po Benešovi z Rýzmburku, dostává Rýzmburk Petr z Náchoda a Adršpachu.

1465 Bohuněk z Adršpachu pánem na tvrzi ve Zbečníku.

1465 Jan Machovský z Adršpachu městečko a sídlo Machov.

1466 Petr z Adršpachu a z Dubé pánem v Ratibořicích.

1487 Petr Adršpach z Náchoda pánem Rýzmburku. Roku 1487 koupil Rýzmburk syn Jiřího z Poděbrad, Jindřich kníže Minstrberský pro Petra Adršpacha z Náchoda, jehož byl poručníkem. Petr učinil Rýzmburk svým sídelním hradem k němuž připojil své rodinné a přikoupené statky.

1508 Podle zprávy Petra Adršpacha manželce Elišce ze Smiřic byl rozsah rýzmburského panství v tomto roce: Rýzmburk hrad, městečka Úpice, Žernov, Červená Hora, Červený Kostelec a všechny příslušné vsi původního panství vizmburského a červenokosteleckého; zboží litobořské tvořila pustá tvrz Litoboř se dvorem a vsí a dále vsi Hořičky, Chlístov, Křižanov, Libňatov, Heřmaničky, Olešnice, Lhota Řešetová a pustá ves Výrov.

1516 Zikmund Kaufunk ve slezském Frýdlantu několik pěších a u Hynka Špetle v Adršpachu jízdní zbrojnoše schromáždil, s kterými jedné noci Jana ze Šumburku u tržiště v Poke přepadl a zabil. Vratislavští poslali svého syndikuse Rubiše do Prahy s přednesením žaloby, v které udali, že Spettl rozvalený zámek Adršpach opravuje, poněvadž Kaufunk odtud bude míti opěrný bod pro své nájezdy do Slezska. Žaloba však zůstala nepovšimnuta, neboť Zikmund Kaufunk s dobrým výsledkem hájil své věci na knížecím dni r. 1517.

1528 Petr Adršpach z Dubé v jistých dluzích měl zastoupiti Hynka Špetle z Janovic, který měl Petrovi vzdáti hrad Skály. Jeden ani druhý však smlouvě dosti neučinili, vznikly z toho nejedny pře. Petr nečekal na konec soudů a prodal r. 1528 hrad Skály se dvorem, Adršpach hrad pustý, městečko Starkov, vsi Bystrý, Skalky, Studnici, Vernířovice, Jívky, Janovice a Medhuji i s manstvím a tou povinností a službou, kterouž man činil ke hradu Skalám, za 2000 kop Zdeňkovi Lvu z Rožmitála a Janu Krušinovi z Lichtenburka a ponechal jim, aby podle rozumu svého Hynka odbyli.

rozmital lichtenburg

1528 Zdeňek Lev z Rožmitála a Jan Krušina z Lichtenburka drželi také zboží Ryzemburské a prodali r. 1534 oba hrady Ryzemburk a Skály, hrady zbořené Adršpach, Střemen, Bystrý a Červenou horu se vším jich příslušenstvím Janovi z Perštejna a na Helfesteině.

perstejn

1534 Jan z Perštejna a na Helfensteině

zehuzicti

1544 Bernart Žehušický z Nestajova koupil panství tak zchátralé, že na něm měl šest pustých hradů a jednu pustou tvrz. Zemřel jako purkrabí kraje Hradeckého 1563 a před smrtí vše odkázal svému strýci.

1563 Jan Žehušický z Nestajova strýc Bernarta zemřel již rok nato a v držení panství následoval jeho bratr.

1564 Hertvík Žehušický z Nestajova (za první manželku měl Elišku Bohdaneckou z Hodkova) prodal 24 května 1576 zámky pusté Skály a Adršpach, dvůr pod Skalami vnově vystavený s pivovárem tudíž, vsi Zdoňov, SVATOŇOV s mlýnem pode vsí, Adršpach Horní a Dolní, Hodkovice, Janovice a Libnou se vším příslušenstvím až po meze hradu Firštenštejna svým sestřencům.

bohdanec

1576 Kuneš, Václav Adam a Abraham bratři Bohdanečtí z Hodkova prodali r. 1580 panství to Mandaléně, Elišce a Lidmile, sestrám z Nestajova, kteréž byly po bratru svém Hertvíkovi všechna jeho panství kromě Svojanova a Bystrého zdědily.

1580 Mandaléna, Eliška a Lidmila sestry z Nestajova se nedlouho potom o pozůstalost rozdělily.Mandaléna, manželka Bedřicha z Újezdce, obdržela zboží Ryzemburské a Ratibořské, Eliška Bohdanecká statky Lhotu Řešetovu, Teplici a Adršpach a synové Lidmily, která 1581 zemřela, Zikmund a Bernard bratři Čertorejští z Čertorej na Borovici a Hrušovanech zboží Skalské a Starkovské.

1582 Eliška Bohdanecká vdova po Adamu Bohdaneckém z Hodkova (zemřel 1562) dostala za svůj díl Lhotu Řešetovu, hrad pustý Adršpach a Teplici. Vše podědili její synové 1589 Kuneš, Václav a Adam Abraham Bohdanečtí z Hodkova.

zamek

1589 Adam Abraham Bohdanecký z Hodkova nejmladší z bratří obdržel za svůj díl obojí ves Adršpach, Zdoňov, Libnou, Petříkovice, Slavětín a Bezděkov a nemaje kde bydliti, postavil novou tvrz v Adršpachu dolním r. 1596. S manželkou Beatou ze Songershausu jinak z Kalen splodil syny Adama Oldřicha, Heřmana, Rohoslava, a některé dcery, nad nimiž učinil poručnicí (r. 1606) svou manželku. Jako horlivý vyznavač luteránského náboženství podporoval povstání r. 1618 a zahynul r. 1620 dne 1. února se svým synem Rohoslavem při výbuchu prachu v Jičínském zámku. Dědil jeho syn Oldřich. Mrtvý byl dodatečně souzen 16. srpna 1622 a zbaven pátého dílu jeho statků. Jeho dědicům teprve po dlouhé době byly dány nějaké peníze. Císařská komora konfiskovala panství adršpašské a prodala je za 30.287 zl. rýnských roku 1623 Albrechtovi z Waldštejna.

valdstejn

1623 Albrecht z Waldštejna v roce směnil statek Marii Magdaléně Trčkové za panství Kopidlno.

trcka

1624 Marie Magdaléna Trčková z Lobkovic. Statek zdědil její syn, spolubojovník Valdštejnův.

 

Adam Erdman Trčka z Lípy (manželka Maximiliana Trčková z Harachu). Dříve než mohl nastoupit dědictví, bylo asi panství spravováno poručníkem, neboť v r. 1626 nezletilý Oto z Vartenberka jest zván pánem
a r. 1630 jako poručník Straka z Nedabylic. Potom asi Trčka panství spravoval sám, neboť 16. srpna 1633 byl veliký vojevůdce Valdštejn jeho hostem na Adršpachu. Známý válečník Trčka zemřel společně s Albrechtem z Waldštejna 25. února 1634 v Chebu. Po jejich zavraždění, byly statky zabitých a jejich přátel zkonfiskovány a rozdány odměnou věrným generálům a jiným osobám. Teprve touto konfiskací se dostala značná část české půdy do rukou cizinců. Adršpach daroval císař Jakubu de Arlin.

(Chebskými událostmi byla nejvíce postižena rodina Trčků z Lípy, tento starožitný rod vzápětí vyhasl. Zlomený sedmasedmdesátiletý Jan Rudolf Trčka z Lípy, kterému v krátkém čase umřeli dva synové a již před tím dva vnuci, synové Adama Erdmana, se snažil zachránit alespoň část majetku pro své dcery a vnučku. Kšaftem ze dne 2. června 1634 odkázal své statky: Opočen, Smiřice, Adršpach a Žacléř své nejstarší dceři Alžbětě Kinské, ostatní majetky zbylým potomkům. Císař však s panstvím Trčkovským po své vůli nakládal. V Trčkovském procesu 10.5.1636 bylo konečně rozhodnuto, že manželé Trčkovi čest a statky své propadli a Trčkův kšaft byl 9.6.1636 vymazán z desk zemských a jeho majetek byl rozdán cizákům, především účastníkům chebské exekuce a příslušníkům císařského vojska. Alžběta hraběnka Kinská, manželka Viléma hraběte Kinského z Vchynic a Tetova, také zavražděného v Chebu, odešla do Nizozemí, kde se roku 1637 vdala podruhé a sice za švédského plukovníka, českého emigranta Zdeňka Hodického hraběte z Hodic a Olbramovic a zemřela v Hamburku roku 1638.)

1635 Jakub de Arlin Svobodný pán z Burnivalu získal statek císařským darováním. Po něm spravoval panství Zikmund Smiedel, svobodný pán ze Schmiedenu.

1643 Ludvík hrabě Caraffa císařský a španělský plukovník (hrabě don Lois de Caraffa) získal statek Adršpach z dědictví po Jakubovi de Arlin z Burnival.

kolovrat

1655 Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat koupil Adršpach od hraběte Caraffy 24. dubna 1655 pro své syny a pastorky splozené s n. Annou Kateřinou ovdovělou Štralendorfovou roz. z Rozdražova. 22. listopadu 1661, přišlo k dělení všeho statku náležejícího dotčeným sirotkům na čtyři díly.

1658 Božena Křinecká rodem z Hodějova, koupí přešlo panství do jejích rukou. Byla horlivou protestantkou a proto byla nucena opustit zem. Adršpach předala sestře Kateřině Barboře.

1661 Kateřina Barbora dcera Viléma Krakovského jako třetí díl dědictví získala Adršpach se vším příslušenstvím i s lesy, mezi nimiž se les Starý hrad (Althaus) připomíná. 13. února 1662 se vdala za Leopolda Oldřicha Libštejnského z Kolovrat. Od té doby byl Adršpach sídlem nejmladší pošlosti této rodiny, zejména Leopoldova syna Jana Norberta Arnošta (zemřel 1736). Po jeho skonu spravovala panství manželka Marie Anna rodem Colloredo-Walsee jako poručnice svého syna Josefa Jeronýma Libštejnského 1738-1742, kdy dosáhl plnoletosti. Zemřel již 1750 a dědictví zanechal své manželce Marii Anně, rozené hraběnce de Magny, která panství spravovala jako poručnice svého syna Rudolfa. Ten se oženil s Marií Antonií hraběnkou z Blümegen. Zemřel již roku 1772. Tím dostal se Adršpach v držení cizích rodin.

blumegen

1772 Marie Antonie hraběnka z Blümegen pozůstalá vdova provdala se podruhé za Františka hraběte Kolovrata a po jeho úmrtí potřetí za svého strýce Kryštofa hraběte z Blümegen. Po jeho smrti dědili panství adršpašské jeho bratr František a jeho syn Petr v roce 1806. Ještě téhož roku předal jeho polovici švakru Filipu Nerovi hraběti Heister. Druhou polovinu obdržel po smrti Petrově 1813 jeho synovec Josef Schaffgotsch. oba majitelé prodali svoje poloviny v roce 1820 hraběti z Klarštejna.

1820 Hrabě Prokop Hartmann z Klarštejna. Jeho předkové byli ve službách Ferdinanda II. 1630 povýšeni do stavu rytířského, Leopoldem I. 1658 do stavu panského. Prokop Hartman z Klarštejna byl od roku 1792 přísedícím zemského výboru a též členem pražské zednářské lože. 1828 prodal panství Adršpach Janu Nepomuku Nádhernému za 152.000 zl.

nadherni

1828 Jan Nepomuk Nádherný (1772-1860) byl roku 1838 povýšen do šlechtického stavu. Adršpašské panství přenechal svému synu Ludvíkovi.

1838 Ludvík Karel rytíř Nádherný z Borutína (1800-1868) byl roku 1865 povýšen do rytířského stavu.

(Ruský generál šlechtic z Elsewanger, panství přešlo sňatkem na rodinu Elsenwanger, Jana a Konstantina.. Poslední zemřel v Praze 1875. Poté panství opět přešlo do rodiny Nádherných z Borutína, povýšených v roce 1898 do stavu svobodných pánů.)

1895 Svobodný pán Konstantin Nádherný, poslední majitel panství (1877-1958) c. k. nadporučík v záloze. Statky: Adršpach, Jistebnice, Vlásenice. Oženil se r. 1909 s Karolou hraběnkou Gudenus (zemřela 1966 v Eferdingu).

1934 Otmar Nádherný převzal řízení . Jeho matka "paní baronka" nechala zřídit rododendronovou zahradu. Do své smrti 1966 žila u své dcery Hraběnky Haugwitz v Eferdigu v Horních Rakousích.

 

Poslední majitelé panství

konstantin karola

Prameny a použitá literatura:

Čížek, J. Slavík, J. 1998: Adršpach, hrad Jana Lucemburského? Castelologica Bohemica 6.

Hejna, A. 1986: Písemné prameny k dějinám severovýchodních Čech.

Hraše, J. K. 1895: Dějiny Náchoda, I. Díl. Náchod.

Ludvík, M. J. 1857: Památky hradu, města a panství Náchoda i vlastníkův jeho.

Sedláček, A. 1887: Hrady, zámky a tvrze království českého V.

Sedláček, A. 1925: Českomoravská heraldika.

Vaníček, V. 2000: Velké dějiny zemí koruny české II. 1197-1230.

Kalendář

Po Út St Čt So Ne

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE:3
DNES:385
TÝDEN:3297
CELKEM:958774

Rozklikávací rozpočet

Rozpočet

Projetky

czpleu

„Projekt Česko-polská stezka Pavla Hečka“

Projekt je spolufinancován z finančních prostředků EFFR prostřednictvím Euroregionu Glacensis.

Česko-polská stezka Pavla Hečka 

eg

 

eu

„Strategický plán rozvoje obce Adršpach 2022 - 2032“

 
logo
"Pořízení nové cisternové automobilové stříkačky"
 
Projekt je realizován za podpory Královehradeckého kraje.
 
banner
 
"Dětské hřiště na odpočinkovém místě v Dolním Adršpachu"
 
Projekt byl realizován za přispění státního rozpočtu ČR z programu Ministerstva pro místní rozvoj.
 

Aktuální počasí

dnes, neděle 13. 10. 2024
déšť 9 °C 6 °C
pondělí 14. 10. zataženo 9/5 °C
úterý 15. 10. polojasno 11/4 °C
středa 16. 10. jasno 11/3 °C

Hlášení rozhlasu

Hlašení rozhlasu

Mobilní aplikace

Logo mobilní aplikacegoogle-play-downloadapp-store-download

Odstávky ČEZ

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky

 

Odkazy na okolní města

Krajina

O naší obci

V nejstarších dobách byla oblast v níž se nacházejí Adršpašské skály jediným ohromným pralesem.Celý komplex hraničních hor včetně Krkonoš i Orlických hor byl od dob Římanů nazýván Hercynským lesem. Pohraničním hvozdem procházela, nepochybně již od pravěku, stará cesta vedoucí z polabské nížiny přes východočeskou sídlištní oblast Brankou u Náchoda do kladské kotliny a odtud dále až k pobřeží Baltického moře k vyhledávaným nalezištím jantaru. Z okolí Svaté hory v blízkosti Adršpachu pochází ojedinělý nález klenuté mísy a několika zlomků keramiky z mladší doby laténské.