Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 294
TÝDEN: 721
CELKEM: 201723

Svátek

Svátek má Hedvika

Rozklikávací rozpočet

Rozpočet

Mobilní verze

mobilní verze www

Bannery

http://www.nase.broumovsko.cz/

http://mas.broumovsko.cz/

http://dso.broumovsko.cz/

CZECH POINT

http://www.kladskepomezi.cz/cz/

Nadační fond HOSPITAL BROUMOV

 

 

Kotlíková dotace 

Projekt Podpora separace odpadů pro občany obce Adršpach byl podpořen z Dotačního fondu Královéhradeckého kraje

Projekt Podpora separace odpadů pro občany obce Adršpach byl podpořen z Dotačního fondu Královéhradeckého kraje

Obsah

Historie, osidlování a objevování skal

 

V nejstarších dobách byla oblast v níž se nacházejí Adršpašské skály jediným ohromným pralesem.Celý komplex hraničních hor včetně Krkonoš i Orlických hor byl od dob Římanů nazýván Hercynským lesem. Pohraničním hvozdem procházela, nepochybně již od pravěku, stará cesta vedoucí z polabské nížiny přes východočeskou sídlištní oblast Brankou u Náchoda do kladské kotliny a odtud dále až k pobřeží Baltického moře k vyhledávaným nalezištím jantaru. Z okolí Svaté hory v blízkosti Adršpachu pochází ojedinělý nález klenuté mísy a několika zlomků keramiky z mladší doby laténské.

 

Před vznikem přemyslovského státu bylo celé území východních Čech pod svrchovaností Slavníkovců.
V listině Jindřicha IV. je území ještě v roce 1086 označeno jako území druhých Charvátů. Proces konsolidace a upevňování přemyslovské svrchovanosti byl narušen vpádem Boleslava Chrabrého do Čech v roce 1003.

 

Pokud krajinu pokrýval rozsáhlý hvozd, který se teprve od 13. století kolonizoval, nebyly zajímavé skalní útvary ani patrny. Hraniční hvozd je pojem z časů počátků kolonizace a vytvářel přirozenou ochranu české zemi. První historické zprávy týkající se pískovcových skalních útvarů se zmiňují o Broumovských stěnách. Na toto skalní pásmo, oddělující Policko od broumovské pánve, narazil člověk již v pravěku. Výstižný název Stěny je poprvé doložen roku 1213 a 1229 v břevnovských klášterních listinách. V tom čase se kolonizace dotkla také skupiny Adršpašsko-teplických skal souběžně ze dvou směrů. Z Východní strany podél toku řeky Metuje a ze strany západní podél toku Dřevíče (Olšovky). Východiskem zde byl patrně Stárkov.

 

Koncem 13. století vznikly na Metuji Teplice a v oblasti skal dva hrady Střmen a Adršpach, později hrad třetí Skály, které byly pevnými obrannými body v divoké krajině.

 

Mince z časů třicetileté války. Nález z Horního Adršpachu.

V polovině května 1981 byl při provádění zemních prací rozrušen depot mincí. Mince rozptýlené ve vytěžené zemině byly rozebrány. Nález byl zatajen a teprve dodatečně bylo zachyceno 21 mincí, které děti přinesly do broumovského muzea a do školy.
Mince byly uloženy v koženém váčku,jehož otisk se zachoval na jedné z mincí. K uložení došlo po r. 1629. V současnosti jsou mince uloženy v Okresním muzeu v Náchodě.

 

mince

Zajištěná část nálezu obsahovala :

- 7 tříkrejcarů Ferdinanda II. (1619 - 1637)

- 2 slezské čtyřiadvacetikrejcary

- 5 rakouských tříkrejcarů

- mariánský groš opatství Hervorden

- půlbatzen Falc- Simmern

- saský půltolar z roku 1624

- tolar tyrolský

- tolar mansfeldský

- tolar španělský

- tolar švýcarského města St. Gallen.

 

V návrhu zákoníku Karla IV. je hrad Adršpach jmenován mezi nezcizitelnými královskými majetky
(které je ovšem možno zastavit).

 

langhaus

 

Adršpašské skalní město na sebe upoutalo pozornost jako první pro pozoruhodnost a romantický zjev skal. Jeho nejstarším znalcem byl někdejší setník kolovratského pluku Ignác Dobrava , který několika zprávami o Adršpašských skalách přispěl Bohumíru Langhansovi, představenému evangelické školy
ve slezské Svídnici, jenž o nich vydal pojednání tiskem. Je k němu připojeno dosud nejstarší známé vyobrazení skal- mědirytina velikosti 26 na 14,5 cm.

 

Slezské války, Sedmiletá válka a Poslední Mohykán

terezie laudon fridrich
 

Nežli zemřel (20.10.1740) Karel VI., zajistil 23 leté dceři Marii Terezii nástupnictví, a také nedělitelnost monarchie, novým nástupnickým řádem (pragmatická sankce).Ve stejném roce nastoupil v Prusku na královský trůn Fridrich II.(Bedřich Veliký), který poslal do Vídně soustrastný telegram a téměř současně bez vypovězení války obsadil Slezsko.Tak začala První slezská válka (1741-1742), válka o rakouské dědictví.

Od intelektuála, válečníka a vojenského turisty Fridricha II. je citát: "Kdo neviděl adršpašské skály, knížecí kapli v Grüsau (Křešov) a kostnici v Sedlci, ten neviděl žádnou přírodu, nádheru a umění".

Českou korunu přijala Marie Terezie v Praze 29.4.1743 a k té příležitosti také nechal postavit v Adršpachu mlynář T.Hampel Mariánský sloup . Ale již z roku 1745 je nejstarší datum ze Skalní kaple za Spáleným mlýnem, z časů Druhé slezské války (1744-1745), kdy se obyvatelstvo opět schovávalo ve skalách. Mezi letopočty ve Skalní kapli je též monogram mlynáře Tomáše Hampla, který pomáhal v těžkých dobách ve skalách se ukrývajícím obyvatelům.

napis napis_II
 

Dosud byla spojencem Marie Terezie Anglie, Fridrich II. měl za spojence Francii. Ale v následující Sedmileté válce (1757-1763) si mocnosti spojence prohodily. Za této války se opět část obyvatel Adršpachu schovávala ve skalách, což dosvědčují dva zbývající letopočty (1757 a 1762) ve Skalní kapli za Spáleným mlýnem.

 

mohykan

Sedmiletá válka se odehrávala i na moři a v Severní Americe mezi "Novou Anglií" a "Novou Francií" tedy Kanadou. Na podzim 1757 padla pevnost Wiliam Henry. Události Sedmileté války s tím spojené zvěčnil J.F.Cooper v románu "Poslední Mohykán". Podivnou hrou osudu jsou události Sedmileté války na různých kontinentech spojeny letopočtem 1757 ve Skalní kapli
za Spáleným mlýnem. A ještě jinak, za Vižňovem a na Honech jsou tzv. Laudonovy valy z roku 1758. Generál Laudon obsadil v ten čas také Teplice s okolím. A na americkém kontinentu porážku roku 1757 odnesl údajný jeho velmi vzdálený příbuzný hrabě z Loudonu. Pravděpodobnější je však, že jeho předkové pocházeli z Livonska a skotští Loudonové k nim nepatřili.

 

Roku 1770 navštívil skály básník Johan Wolfgang Goethe a byl jimi nadšen.

 

Bramborová válka, Přeháňka pruská, nebo také Švestkový povyk

 

Pojmenování takové proto, že se největší vojenská aktivita odehrávala právě v období sklizně brambor a dozrávání švestek. Také se říkalo, že Prušáci chodí do Čech na třešničky. Jejich oblíbenou zastávkou při většině výbojů bývala Branka, kde dodnes dozrávají na jihozápadních svazích třešně nejdříve v celém kraji a je odtud široký výhled do kraje, s možností táboření velikého množství vojska. Pruská vojska tohoto místa využívala při svých vpádech dokonale.

1789

 

K roku 1779 se vztahuje nejstarší známá mapa, ve které jsou zakresleny Adršpašské skály, vydaná roku 1789 v Berlíně.Je to pruská štábní mapa k událostem bramborové války nebo přeháňky pruské, jak ji nazval Josef Myslimír Ludvík ve svých dějinách Náchoda. Bramborová proto, že se obyvatelstvo poprvé seznámilo s bramborami, které byly již v Prusku běžnými a vojsko pruské jimi bylo při svých výpadech hojně zásobeno. Původ slova je -brambory-Braniboři-Brandenburk.




 

Josef Dobrovský navštívil zdejší skály roku 1781 a v obdivu o nich napsal do adršpašské pamětní knihy verše starořeckým jazykem.

 

Z jara 1813. (po návratu z Ruska) stál Napoleon opět v čele 150.000 mužů v Německu a u Budyšína zvítězil; Francouzi pronikli až do Vratislavi, načež dne 4. června uzavřeno příměří až do 10. srpna.- V květnu 1813., v sobotu před večerem, přihrnulo se nenadále ze Slezska do Brůmova asi 3000 pěších vojáků francouzských, větším dílem Bavorů a Vinterberčanů beze zbraně, kromě důstojníků, se 300 vozy a dvěma pokladnicemi vojenskými. Důstojníci vzati u měšťanů do bytu, sprostí roztábořili se na podměstí horním Písku, kdežto jsme my študenti mezi nimi chodili a s nimi mluvili. Majíce padnouti v zajetí pruské, utekli se přes hranice do Čech. Po 10. pak hodině, v noci tmavé, opět se zdvihli, a spěchem k Adrspachu se brali, by ku svým do Sas dostati se mohli.- Druhého dne časně zrána přicválalo 50 kozáků ruských, krásně rostlých a pestře oděných, s dlouhými píkami a poptavše se na náměstí, tryskem uháněli k Adrspachu za sborem francouzským; však v několika hodinách opět se vrátili, a téhož dne po poledni odejeli.- Na nás pak veliký dojem způsobili i velmi se zalíbili...Na Opočně držán sjezd, kdež se jednalo o konečném připojení Rakouska proti Napoleonu (15-23. června)...Ten čas v Ratibořicích vévodkyni naši navštívili car Ruský a král Pruský.
Josef Myslimír Ludvík: Památky hradu, města a panství Náchoda, i vlastníkův jeho. 1857